Přečtěte si také
Mnichov-Allach: Práce pro BMW
90 procent pracovníků největší německé továrny na letecké motory, továrny II BMW v Mnichově-Allachu, tvořily na sklonku války zahraniční civilní síly, váleční zajatci a vězni koncentračních táborů. V letech 1939 až 1944 vzrostl počet zaměstnaných z 1 000 na více než 17 000 osob.
Nuceně nasazení pracovali ve výrobě i na výstavbě továrny. S ohledem na důležitost tohoto podniku pro zbrojní průmysl posílaly pracovní úřady pracovní síly do BMW přednostně. Přesto nemohly personální požadavky podniku nikdy plně pokrýt.
Nuceně nasazení ze západní Evropy bydleli zčásti v soukromých bytech. Pro ostatní vzniklo do roku 1944 v okolí továrního areálu několik barákových lágrů, v nichž žilo přes 14 000 lidí. Mezi nimi i několik tisíc vězňů koncentračních táborů, o jejichž pracovní síly vedení podniku usilovalo už v roce 1942.
Nucená práce v Říši do konce roku 1941
První polští civilisté a váleční zajatci byli na práci
v zemědělství nuceně nasazeni už na podzim 1939. Německé úřady je zprvu chtěly nasadit pouze krátkodobě. Jak se však válka šířila, potřeba pracovních sil rostla. Od roku 1940 se proto na nucenou práci do Říše vozili i francouzští a od roku 1941 srbští váleční zajatci.
Aby se omezil styk s německým obyvatelstvem, upravovaly úřady pobyt a práci válečných zajatců a polských civilních dělníků pomocí represivních předpisů. K těm od února 1940 patřily „Polenerlasse“ (výnosy o nuceném nasazení Poláků), které už obsahovaly důležitá nařízení. Ta byla v roce 1942 ještě zostřena v „Ostarbeiterenlasse“ (výnosech o nuceně nasazených z Východu).




